Divadelní noviny
„Už nemůžu sedět s rukama v klíně a nečinně přihlížet rozdělování společnosti, podněcování k nenávisti a rostoucímu extremismu.“
Krutý krtek je společensky užitečné divadlo. V roce 2018 ho založil Karel Kratochvíl, herec a absolvent Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Společenskou užitečnost spatřuje v umění divadla spojovat. Jednak chce spojovat lidi s tématy, která sami řeší, která je obklopují a která se týkají jejich přítomnosti nebo nedávné minulosti. Krutý krtek také spojuje s netradičními zážitky ty diváky, kteří nemají čas ani chuť jít do kamenného divadla. Proto se naopak Krutý krtek vydá za svými diváky po celé České republice. A v neposlední řadě chceme spojovat diváky mezi sebou navzájem, silou sdíleného okamžiku tady a teď.
Od roku 2018 vzniklo 6 divadelních projektů, které sledují tři základní dramaturgické linky. V prvé řadě jde o loutkové pohádky na motivy kultur národnostních menšin v českých školách a školkách (Romské pohádky, Vietnamské pohádky, v přípravě jsou pohádky ukrajinské). Druhý pilíř produkce Krutého krtka tvoří venkovní zážitkové hry/bojovky/procházky, které v Praze zastupuje bojovka o samizdatu Expedice a v Liberci divadelní procházka po stopách vyhnaných Němců Odsunutí. Tvorbu Krutého krtka doplňují jednorázové performance, které reagují na aktuální podněty. Takovými byly například Ostrůvky poezie, čtení básní na zastávkách pražské MHD v době pandemie COVID-19, nebo taneční happening Suché konstatování upozorňující na neviditelný problém klesající hladiny řek, toků a podzemních vod.
„Už nemůžu sedět s rukama v klíně a nečinně přihlížet rozdělování společnosti, podněcování k nenávisti a rostoucímu extremismu.“
„První krok k tomu nabídnout divadlo někomu jinému, je uvědomit si, že tady někdo jiný je. Někdo s odlišnými zájmy a potřebami, komu já přesto můžu divadlem něco předat.“
„Chci vyhmátnout skupiny obyvatel, našich potenciálních diváků, přijet za nimi a řešit přímo s nimi, co se jich týká, co je zajímá, co je trápí.“
„Chci spojovat diváky s tématy, která se týkají jich samotných, jejich současnosti nebo pozapomenuté minulosti. A to netradiční divadelní formou, která k takové dramaturgii přitáhne hlavně lidi, kteří svůj volný čas tráví jinde než v divadlech. Nejen v Praze, ale i v regionech.“